Pěstitelka Dagmara Kubištová Velešice

Lidem dnes už záleží na tom, jakou zeleninu nakupují

 

Když projedete Hoštkou a dáte se směrem na Radouň, přijedete do malé vesničky Velešice. Vesnice čítá několik původních statků, stodol, domků a kapličku. Je vidět, že dříve se ve vesnici hospodařilo v každém stavení. Do jednoho takového jsme se vydaly za paní Dagmarou Kubištovou. S bratrem obhospodařuje necelých 30 arů zahrady a velké fóliovníky. Vše co vypěstuje vozí také k nám na Roudnické farmářské trhy. Přijeli jsme ji vyzpovídat a ona nás provedla jejím zeleným královstvím. Zeleninu pěstuje přírodní cestou. Proti mšicím bojuje postřikem z kopřivového výluhu, chemicky ošetřuje zeleninu jen v nejkrajnějším případě. Jak nám sama řekla.“Když už zeleninu něco napadne, raději rostlinu vytrhnu a vyhodím.“

Jak jste se dostala k pěstování zeleniny?

Když jsem byla malá, bydleli jsme na předměstí v Praze. Měli jsme domek se zahradou a pěstování mne už od dětství zajímalo. Snažila jsem se pěstovat různé kytičky a to mne hodně bavilo. Vlastně mi to zůstalo až dodnes.

Jaké je vaše původní zaměstnání a jak jste začínala?

Mám čtyřletou průmyslovou školu a celý život jsem pracovala ve strojírenství v letecké výrobě. Ve volném čase po práci a o víkendech jsme začali od roku 1981 jezdit do Velešic. Tady jsme začali zahradničit a pěstovat zeleninu, trvalky a květiny. Za celou dobu co hospodaříme jsem od zeleniny pěstovala téměř všechno. Začínali jsme se zeleninou a k tomu se postupně přidaly květiny. Na práci se vždy podílela celá rodina.

V osmdesátých letech jsem začala prvně jezdit na trhy do Štětí. Hezké trhy bývaly i na náměstí v České Lípě. Pak jsme jezdili prodávat zeleninu také do Prahy, kde jsme měli stálé místo na Vinohradech. Po revoluci to byla hlavně rajčata, okurky, květák, kedlubny, hodně jahody. Později, když jsem zůstala na práci sama, zaměřila jsem se na listové saláty a zeleninu, která není tak těžká. V devadesátých letech přílivem supermarketů přestal být zájem o českou zeleninu, tak jsem začala pěstovat květiny, trvalky a slaměnky na suché vazby. Lidi přestali chodit na trhy a nakupovali vše v supermarketech. Ale jak je vidět, lidem už dnes záleží na tom co nakupují. Už nechtějí umělou zeleninu, která se k nám dováží z celého světa. Začínají se opět shánět po české zelenině.

Jaký sortiment zeleniny nejvíce pěstujete?

Neřekla bych, že je zelenina, které mám nejvíce. Pěstuji od každého trochu. Mám široký sortiment od brambor, mrkve, celeru, květáku přes pórek, kopr až k bylinkám. Když jsem jezdila s vypěstovanou zeleninou do výkupu, pokukovala jsem co se kde pěstuje a právě bylinky a rukola mne zaujaly. Také mě téměř 5 let trvalo než jsem se naučila jak rukolu pěstovat v našich podmínkách a kde si sehnat kvalitní semínka.

Jak často jezdíte na farmářské trhy v Roudnici n. L.?

Na farmářském trhu v Roudnici n. L. jsem každý trh kromě jednoho trhu v létě, kdy jsem na dovolené. Počasí mne nenechá doma, to mne neodradí, jezdím celý rok.

Co na farmářském trhu v Roudnici n. L. prodáváte?

Na stánku prodávám vše co na statku s bratrem vypěstujeme. Je to zelenina podle sezóny postupně jak dozrává na políčku nebo ve fóliovníku. Celoročně vozím skalničky, trvalky a květiny. V jarní sezóně sadbu a sazenice: dýně, hokaido, melouny, cukety, rajčata, balkónová rajčátka, okurky….

Jak velký význam má pro vás prodej na farmářském trhu u nás v Roudnici n. L.?

Prodej na farmářském trhu je pro mne velmi důležitý. Do výkupu už nic nevozím, pouze pokud mám některé zeleniny opravdu hodně. Vše co vypěstuji vozím na trhy. V Roudnici na trhu je to fajn. Hrozně se mi líbí kulturní program a muzika, která hraje. Akce pro děti, které pořádáte. Dobře se mi prodává i mezi ostatními farmáři. Pečlivě vybíráte prodejce, všichni se mezi sebou známe. Jsme tu za ty tři roky, takové zdravé a pohodové jádro. Než začnou farmářské trhy, prodávám od března ještě na Karlově náměstí hlavně macešky a sadbu.

Na jaké trhy ještě jezdíte prodávat?

Jezdím ještě na farmářské trhy do Prahy, tam to dobře znám. Vždy tam potkám své známé, protože jsem se nedaleko narodila. Prodávám na trhu ve Štětí, občas jedu na trh do Nového Boru, Doks, Dubí a do Ředhoště.

Co vás na vaši práci v poslední době nejvíce potěšilo nebo zklamalo?

Největší radost mám z toho, když mi zákazníci mé výpěstky pochválí. To mne potěší více, než někdy ten finanční zisk. A co mne zklamalo? Klame mne počasí. Jsme tu v takovém dolíku a tak nám tu málo prší a mrzne. Můžete se snažit jak chcete, ale když s vámi to počasí nehraje, tak je to špatný.

Čím se můžete pochlubit, je něco na co se specializujete?

To jsou právě bylinky, rukola, špenát, máta, bazalka, kopr. Zájem o ně mají především mladé maminky, které zdravě vaří. Postupně učím bylinky používat další zákazníky, kteří rukolu zkouší. Jsem pak ráda, když se vracejí a jsou spokojeni.

Jak vidíte vaši činnost za 5 – 10 let?

Sil ubývá, práce mi trvá delší dobu, ale přináší mi radost a potěšení. Pořád sleduji co se dá pěstovat nového a čím bych zpestřila svou nabídku jak v bylinkách tak v zelenině.

Rozhovor pořízen v květnu 2014.

Fotogalerie: