Malopěstitel Kamil Svačina Kozly

Kdybych se nehrabal v hlíně, rubal bych uhlí

Přistěhovali se před čtrnácti lety do Čech za prací. V Kozlech bydlí od roku 2007. „Když jsme přišli do Polabí, vůbec jsme s manželkou a dětmi netušili, že skončíme u zeleniny,“ vypráví nám pan Svačina, kterého jsme navštívili na jejich farmě u Tišic na Mělnicku. Pokračujeme tak v reportážích a osobních návštěvách u farmářů, kteří pravidelně jezdí prodávat své výpěstky na Roudnické farmářské trhy.

Ve vašem projevu je slyšet ostravský přízvuk, odkud vaše rodina pochází?

Máte pravdu, i na farmářském trhu si toho zákazníci všímají, vždy zpozorní a zeptají se. Odešli jsme z Ostravska za prací do Čech, protože v našem kraji nebyla práce. Přistěhovali jsme se do Polabí. Koupili jsme pozemek a upravili ho. V tom dolíku jak se díváte stály dvě unimo buňky, v kterých jsme provizorně bydleli. Chodili zároveň do práce a po práci si stavěli domek. Až v roce 2011 kdy byla ta největší krize jsme se pustili do zemědělství. Okolo nás sousedi dřou na poli a věnují se zemědělství, tak jsme si řekli, že to taky zkusíme. Vlastně nám nic jiného nezbývalo, protože práce ubývalo a stavební firma stagnovala. Začalo to tím, že jsme jedno jaro pomohli sousedům sázet brambory a už jsme byli v tom. 

Má zemědělství tradici ve vaší rodině?

Tady v okolí všichni naši známí mají tradici zemědělství v rodině, naučili se hospodařit od svých rodičů. Převzali všechny zkušenosti a pokračují v práci dále, my ne. Moji předkové kopali na Ostravsku uhlí, i když je pravda, že moje matka pracovala obchodně v ovoci a zelenině. Za domem jsme měli zahradu, takže základ a vztah k půdě máme.

Jaký sortiment zemědělských plodin pěstujete?

Máme zahradu, která má půl hektaru a 7 hektarové pole. Zde v Polabí je hodně písčitá půda, což je trochu specifické a každé rostlině se tu daří jinak. Pěstujeme červenou řepu, pórek, kopr, cukety, dýně hokaido, cibuli, brambory. Zahrada má větší výnosnost máme zde záhony a pařníky, v kterých na jaře připravujeme sadbu. Na záhonech kedlubny, okurky, kořenovou zeleninu, bylinky, kopr apod. Ve skleníku pěstujeme rajčata, papriky a okurky.

Podílí se na práci na farmě celá rodina?

Na poli i zahradě pracujeme všichni jak je potřeba.  Dcera nám pomáhá připravovat zeleninu na farmářské trhy. Na jaře sázet na poli, množit sadbu v pařnících. Syn jezdí traktorem.

Jak často jezdíte na farmářské trhy?

Na farmářské trhy jezdíme hlavně do Roudnice n. L., Litoměřic a Dolních Břežan u Prahy. Na Husovo náměstí v Roudnici už třetím rokem. Vlastně od úplného začátku od dubna 2012.

Jak velký význam má pro vás prodej na farmářském trhu v Roudnici n. L.? Sledujete nějaký vývoj?

Každý rok je to o něčem jiném a postupně se to zlepšuje. Máme zákazníky, kteří u nás na stánku nakupují pravidelně. Vrací se a jsou zákazníci, kteří přijdou a řeknou: “Vy máte drahé papriky…..“ A už se paní neukáže, protože je zvyklá kupovat papriky v supermarketu za pár korun. Zákazníci jsou i zvídaví a ptají se na původ zeleniny. Mám u sebe v mobilu i fotografie ze skleníku, protože opravdu někteří nevěří, že jsme schopni vypěstovat fenykl apod. Možná je to tím, že už si ani nedovedou představit, že by v dnešní době někdo dřel na poli, když se může zelenina dovážet kamionem z jiné země. Ale proč to dovážet, když si zeleninu můžete vypěstovat. Více čím ji zalíváte, kde rostla a za jakých podmínek. Usilovali jsme i o označení bio, ale velké množství tzv. papírování nás od toho hodně rychle odradilo. Stejné je to s chemickými postřiky, skoro vůbec je nepoužíváme. Z jednoho prostého původu, jsou drahé a jde to i bez postřiků.

Je nějaký druh zeleniny na který se specializujete?

Snažíme se pěstovat především zeleninu o kterou mají zákazníci zájem. Mrkev, petržel, celer. Málo kdo vozí na trh čerstvou řezanou pažitku, bylinky, kopr. Protože, když je natrháme musíte je ten den prodat. Odpoledne už je můžete vyhodit, protože bylinky zvadnou a zaschnou. Daří se nám pěstovat fenykl, ten jsme na trzích nikde neviděli.

Jak probíhá takový týden farmáře a příprava na farmářské trhy?

Dopoledne do práce, odpoledne na zahradu a před trhem se připravujeme. Na farmářský trh připravujeme výpěstků raději méně něž více, aby se zbytečně zboží nevyhazovalo. Přeci jen něco vám zvadne a už to prodávat druhý den nemůžete. To je právě specialita farmáře, že má čerstvé produkty, které sklidí a veze rovnou na trh.  Samozřejmě mám pilnou manželku. Co se neprodá a nedá se uskladnit, vše naloží do sklenic, zavaří nebo vyrobí džemy, čalamádu, povidla.

Má farmářský trh nějaké zvláštní specifikum?

Na trhu funguje jedna skvělá věc, výměnný obchod. Stejně jako naši předkové, tak i já vezmu květák, papriku, mrkev a petržel a vyměním s řezníkem za štangli salámu a tlačenku. S rybářem tašku zeleniny za ryby. Budování dobrých a sousedských vztahů, to jsme na jiném farmářském trhu nezažili. Výměnný obchod funguje, protože přeskočíte překupníky a je to výhodné pro obě strany.

Jak vidíte svou činnost do budoucna

Pan Svačina: „Chceme u zemědělství určitě zůstat a vydržet. Mělo by být více takových dobrých farmářských trhů. Je to nejlepší trh na který jezdíme. Poznáte to hlavně na těch lidech. Nechápu jak jste to dokázali, ale zkoušeli jsme v okolí různé trhy, kam jsme ale přestali jezdit, protože byl buď drahý nájem nebo velmi špatná organizace. Pořadatelům bylo jedno jestli je na trhu deset nebo dvacet zelinářů, hlavně že vybrali peníze za nájem a o nic jiného se nestarali. Na takové trhy jsme přestali jezdit i kvůli překupníkům. Já si musím do svého vlastníma rukama vypěstovaného produktu započítat práci a náklady. Překupník jen koupí a prodá.

Paní Svačinová: „Když nám budou lidé věrní a budou u nás nakupovat, určitě bych ráda pokračovala. Příští rok nasadíme více bylinek. Zkusíme novou odrůdu rajčat nebo dýní. Pořád je co pěstovat i co se učit. Dokud nás to bude bavit, bude pořád co dělat. Do Roudnice budeme rádi jezdit. Je to krásné město a farmářské trhy ho pěkně oživují. “