Soukromá farma Libotenice

Čtyři dny na poli, zbytek týdne se připravujeme a jedeme na farmářské trhy

Za názvem Soukromá farma Libotenice se skrývá poctivá a usilovná práce manželů Škodových z Libotenic. Pan Miloslav Škoda pochází ze starého zemědělského rodu, který v Libotenicích hospodaří již od roku 1522. V současné době se stará o 20 ha chmelnic. Na 30 ha pronajatých i vlastních pozemků společně s rodinou pěstují především zeleninu. Čtyři dny v týdnu se pracuje na chmelnici ve fóliovnících, na poli a zahradě. Zbytek týdne se věnují přípravě svých výpěstků k prodeji na farmářských trzích v Roudnici nad Labem. Pravidelně na ně jezdí od začátku, roku 2012. Bratr Vítězslav Škoda hospodaří ve Vražkově, kde provozuje mléčný automat. 

Navštívili jsme farmu Škodových, abychom vám přiblížili jejich farmářský příběh. Jak už to na vesnici chodí, pro radost chovají koně, kozy a další domácí zvířata. Pan Miloslav je obdivovatelem a sběratelem starých zemědělských strojů. S kamarádem by rádi vybudovali muzeum těchto strojů a traktorů. Paní Drahuše se věnuje svým oblíbeným květinám, bylinkám a práci na zahradě.

Jaké jsou vaše pěstitelské a zemědělské začátky?

„U nás je to rodinná tradice. Vzhledem k tomu, že náš rodokmen existuje v Libotenicích už skoro 500 let. Práce v zemědělství jde z generace na generaci, zatím nás baví i živí. Naším hlavním zdrojem příjmu jsou chmelnice. Pěstování zeleniny je náš koníček. Díky farmářským trhům nás naše práce baví víc a víc. Dříve jsme vozili svoje výpěstky do sběrny do komisního prodeje. To je minulost, na trhu přímo vidíte, že nakupující mají o naše výpěstky zájem, kupují co potřebují a jsou spokojení. Jsme mezi lidmi, popovídáte si s nimi a konečný výsledek naší práce je veselejší.“

Podílí se na práci na farmě celá rodina?

„Máme tři děti. Všichni pomáhají jak jim čas dovolí. Když je třeba, připravují  ředkvičky a zeleninu k prodeji na trh. “

Jaký sortiment zemědělských plodin pěstujete?

„V zelenině na jaře ředkvičky, kedlubny. Ve fóliovnících rajčata, papriky, okurky. Na polích hlavně brambory. V menším cukety, dýně hokaido, cibule, mrkev a kořenová zelenina, zelí, kapusta. Samozřejmě idea, že jeden farmář vypěstuje všechno neexistuje, to by musel mít den 50 hodin. Některé druhy zeleniny vozíme na trh od našich známých, kteří se také věnují zemědělství nebo mají na zahrádce přebytky, které sami už nezpracují. Víme jak zeleninu pěstují a osobně je známe.“

Paní Drahuška doplňuje: “Letos jsme začali s bylinkami a pěstuji i květiny. To je moje láska a práce, která mne těší. Muškáty, chryzantémy, čínské karafiáty. Když se daří a všechno kvete, je to radost.“

Jak často jezdíte na farmářské trhy?

„Jezdíme v sobotu střídavě po týdnu Roudnici n. L. a Litoměřice. V neděli jezdíme do Ředhoště pravidelně už dobrých 15 let. Do Roudnice na farmářské trhy od roku 2012. Můžu vám říct, když přijedeme do Roudnice, je to pohlazení na duši. Jezdili jsme i na farmářské trhy ve středočeském kraji, ale to nebyly žádné farmářské trhy. V dubnu už tam prodávali okurky a my ještě neměli ani zaseto. To se nedá s vaší organizací vůbec srovnávat. Nekontrolují prodejce pečlivě jako vy. Je jim jedno kdo tam jakou zeleninu a ovoce prodává. Z takových trhů přijedeme vždycky otrávení. To na Roudnici se těšíme.“

Jaké výpěstky a produkty na farmářský trh vozíte?

„Hlavně sezónní zeleninu, bylinky, květiny, muškáty, sadbu, ale třeba i rybíz. Nejvíce ale brambory, rajčata, okurky, papriky. Letos jsme zasadili i hellowenské dýně.“

Jak se připravujete na farmářský trh?

„Už v pátek ráno, když jsou ředkvičky gumičkujeme, pytlujeme brambory, děláme svazky bylinek, trháme rajčata, papriky, okurky. Uskladníme v chladnu a v sobotu brzy ráno vyrazíme.“

Jak velký význam má pro vás prodej na farmářském trhu v Roudnici n. L.? Sledujete nějaký vývoj?

„V podstatě 90% zákazníků známe osobně. Už víme kdo přijde nakoupit hned ráno, kdo až na konci trhu, co si zákazníci přejí. Zpětná vazba je důležitá pro rozvoj trhu. Těší nás, když nám zákazníci naše zboží pochválí. Pochlubí se, co si dobrého uvařili. Je to takové až rodinné nakupování. Vyměňujeme si recepty. Zákazníci se naučili jezdit nakupovat i přímo k nám na farmu.

Jezdíte i na jiné trhy?

„Jezdíme do Ředhoště. Na jiných trzích se často stává, že se zákaznice zeptá: “Vy ještě nemáte rajčata?“ „No máme, zrovna jsem je sázel do fóliáku.“ „No, ale támhle vedle už je mají?“ „No tak si je tam běžte koupit, když vám budou chutnat.“ Jezdíme na trhy nejen farmářské a můžu spolehlivě říct, že prostě překupníka poznám. A to se mi líbí tady u vás v Roudnici, že si jednotlivé prodejce prověřujete a nikdo takový tady neprodává. Tak by to mělo být na všech farmářských trzích. Je to těžké, naučte děti znát, kdy se co sklízí a roste, když mají rajčata nebo jahody v supermarketu celý rok.“

Co vás nejvíce potěšilo nebo zklamalo? Ovlivnili vás třeba mrazy?

„S mrazy nic neuděláte, na to si člověk zvykne. V létě víte, že když jsou vedra přijde bouřka a kroupy, spadne vám celá chmelnice tak ji zase postavíte. Všechno se dá přežít. To jsem věděl, že se na něco takového zeptáte (smích). Jsou tři věci, které mi vadí: na zahradě jsou to slimáci, schází nám hlavně čas a co mi vadí jsou překupníci s pozemky s ornou půdou.“

Paní Škodová:“Mne překvapilo a potěšilo v loni. Přijeli jsme do Roudnice na farmářské trhy, začaly jsme vybalovat a začalo pršet. Pak najednou naběhli lidi v pláštěnkách a my měli vyprodáno. To bylo úžasný. Roudničáci chodí za každého počasí. Líbí se mi jak si zvykli a chodí pěkně s proutěnými košíky. Zákaznici i pochválím, že má pěknou tašku. Jsou i uvědomělí nakupující, kteří nemají a nechtějí zeleninu zabalit do tisíce igelitek.“

Čím se můžete pochlubit, máte nějakou pěstitelskou raritu nebo zvláštnost?

„Stále držíme pěstování chmele v Libotenicích, na to jsem hrdý. V každé vesnici byla dříve sušárna, dnes už je skoro nevidíte. Když jsme začínali v této oblasti s chmelem, scházelo se nás i čtyřicet. Nyní je nám mnohem méně. V roce 2011 jsem získal ocenění nejlepší pěstitel dodávající do chmelařské oblasti Žatec a Úštěk.“

Jak vidíte vaši pěstitelskou činnost za 5 – 10 let?

„Určitě budeme pokračovat v rodinné tradici. Snažíme se, abychom měli do budoucna vlastní pozemky. Není to jen práce, ale i koníček. Právě pro zpětnou vazbu a kontakt s lidmi. Na chmelnici jsem pořád sám. Sedím celý den v traktoru. Večer přijdu, padnu a ráno zase znova. Na trhu jsem naopak mezi lidmi. Je to příjemná změna. Každé má svoje a vzájemně se vše doplňuje.“

Paní Škodová:“Mne osobně farmářské trhy hodně baví. Vždycky jsem chtěla být prodavačka. Prodávat vlastní výpěstky je jak splněný sen.“

Fotogalerie: