Nejčastější otázky a mýty farmářských trhů

"Na farmářském trhu prodávají většinou stejně jen překupníci"

Překupník je ten kdo nic nepěstuje. Ovoce a zeleninu nakupuje ve velkoskladu, nebo ve dvoře. Výrobním prostředkem takového překupníka je pouze auto a kontakty. Nemá vazbu na daný region, ani rodinné tradice. Jeho hlavním cílem je vydělat co nejsnadnější "zemědělskou" cestou peníze na úkor skutečných farmářů a sedláků. Dbá hlavně na nízkou výkupní cenu, aby utržil co nejvíce peněz.

Takové překupníky u nás nenajdete. Všichni prodejci a účastníci trhů nám předkládají živnostenské listy a osvědčení. Budeme je navštěvovat na jejich farmách, zemědělských usedlostech i polích. Budeme Vám přinášet reportáže o jejich práci. V České republice existuje na 190 farmářských trhů. Skuteční farmáři jsou již obecně známí a tak si můžeme jejich produkci a výrobní činnost ověřit na jiném farmářském trhu. V přihlášce nám podepisují, že jsou vlastními výrobci a pěstiteli prodávaného produktu.

 

Stánek pana Čermáka z Vědomic "Z pole rovnou na farmářský trh"

"Na trhu může prodávat jen samotný farmář, jinak to není opravdový farmářský trh."

Krásná představa, která ale při současném počtu farmářských trhů v ČR není reálná. I přes velkou snahu farmářů prodávat své produkty osobně to vždy není možné. Farmář se musí starat o svá pole a zvířata, orat, sít a sklízet. Vznikem farmářských trhů jim přibyla další práce navíc - starat se o marketing, obchodovat = umět prodat a prodávat. Proto vznikla možnost delegovat na trh svého zástupce. Stává se jím často rodinný příslušník, příbuzný, kamarád, který se o prodej na daném farmářském trhu postará. Pozor - nezaměňovat s překupníkem! Spolehlivost zástupce je zaručena podepsanou listinou od pověřeného farmáře. Což také prověřují samotní zákazníci svými otázkami na prodávané produkty, kdy se dotazují na výrobu, složení apod. Zákazník vyžaduje ke svému zakoupenému produktu - "příběh farmářského výrobku".

 

Zdravá úroda z Ovocnářství Ploskovice

"Na farmářském trhu se musí prodávat pouze místní produkty."

Slovo místní se při současném vývoji a četnosti farmářských trhů přeneslo doslova na výraz = české produkty. Na našem Roudnickém farmářském trhu se budeme snažit, aby prodávané potraviny a výrobky byly z místního regionu. Pro zpestření sortimentu chceme ale dát šanci i farmářským produktům z celé ČR. Trh se tak stane atraktivním s kvalitní nabídkou, o to nám jde.

"Na farmářských trzích se mají prodávat jen biopotraviny."

I to je názor, ale farmářský trh není bioobchod. U našich farmářů se můžete setkat kromě biocertifikátů také s mezinárodním certifikátem HACCP, SISPO, Global GAP a certifikací Kontrolované zeleniny z integrované produkce pro české pěstitele používající minimum chemie.

"Zboží bylo přivezeno v síťovaných pytlích, to je určitě z velkoobchodu."

Někteří nakupující často upozorňují na to, že zeleninu prodejce určitě nakoupil ve velkoskladu, protože ji přivezl v síťovaných pytlích. Je to častý omyl, protože zemědělci sami často zeleninu čistí a pytlují. Stroje na pytlování jim ušetří spoustu práce při přepravě. Farmáři s takto balenou zeleninou jezdí také na jiné trhy, ale i do výkupu, kde svoje produkty nabízejí. 

 

Stánek se zeleninou manželů Svačinových z Kozlů

"Farmář, který má na stánku více druhů zeleniny, musí být překupník."

Není tomu tak. Občas se zemědělci mohou mezi sebou domluvit na výměně či odprodeji sklizené zeleniny. To není proti pravidlům farmářského trhu a není to překupnictví. V praxi, pokud někdo ve svém místě pěstuje brambory a kořenovou zeleninu, domluví se s  někým, kdo v tomtéž místě pěstuje zase něco jiného - rajčata, papriky, jahody, květiny, a část sousedových produktů vezme na „svůj“ trh - takové spolupráci nemůžeme a ani nechceme bránit. Některý prodejce má tedy na stánku jenom svou produkci, a někdo přibírá ke svému sortimentu prověřenou a kvalitní produkci od souseda, nebo kamaráda. Pokud to je takto, je to úplně v pořádku a nelze mluvit o překupnictví. Klasické překupnictví provádějí většinou lidé, kteří sami nic nepěstují a ovoce nebo zeleninu nakupují ve velkoskladu, či někde ve dvoře. Na kvalitě jim příliš nezáleží, dbají hlavně na nízké nákupní ceny, protože jeden den jsou s autem tady a druhý den zase jinde. Takové „farmáře“ však u nás nenajdete! Naše farmáře známe osobně. Váží si i toho, že mají své zákazníky a že k nim lidé chodí nakupovat. Farmářům jde skutečně o to, aby vše, co prodávají osobně znali, protože kdyby prodávali neznámé nebo nekvalitní zboží, riskují tím svou dobrou pověst a také jsou zavázáni přihláškou a tržním řádem, který podepisují.

 

Tři druhy cibule z výpěstků na stánku manželů Škodových z Libotenic

Jak je to s hygienou prodeje?

Hygienické normy prodeje farmářských produktů stanovuje hygienik a veterinář. Farmářské trhy mají i své nepřátele, ať již z řad místních obyvatel, nebo konkurence a jejich neustálá a pozorná „péče“ zajišťuje poměrně časté kontroly všech možných úřadů, institucí a kontrolních orgánů. Jejich kontroly probíhají neohlášeně, a proto není možné je předem ovlivnit, a tak jejich výsledky považujeme objektivně za směrodatné.

Čím se liší zelenina na trhu od zeleniny v obchodě?

Liší se původem i kvalitou. Zvadlá, či nahnilá zelenina v obchodě je věcí obchodníka, protože ji včas neprodá a skladuje ji příliš dlouho. Mnoho obchodníků nakupuje část zeleniny ve velkoskladech už povadlou a za snížené ceny. Zelenina od zemědělce či pěstitele na farmářský trh jde tou nejkratší cestou, a proto je čerstvější než v obchodech.

 

Stánek se zeleninou manželů Svačinových z Kozlů

Jak farmáři svou zeleninu a ovoce pěstují, jak je to s chemií, pokud nejde o biozeleninu?

Ano, zelenina a ovoce od českých pěstitelů jsou většinou zdravější než ty, co se k nám dovážejí. Je to jednak tím, že čeští zemědělci jsou většinou relativně chudší, než jejich evropští nebo američtí kolegové, a chemii stále ještě rádi nahrazují ruční nebo mechanickou prací. Chemické prostředky jsou totiž velmi drahou položkou. Předpisy na ochranu životního prostředí jsou u nás přísné ve srovnání např. s Čínou, kde ochrana životního prostředí i lidského zdraví jsou spíš vedlejším problémem. Naše předpisy jsou
přísné mnohdy i ve srovnání s některými zeměmi EU. Dále je to tím, že se tuzemské - české potraviny nepřevážejí na tak dlouhé cesty, a není tak potřeba je udržovat, nebo skladovat za pomoci chemie "svěží a čerstvé" (pochopitelně jde o čerstvost ryze optickou). A taky je to tím, že importované plody bývají sklizeny ve stádiu, kdy nejsou dozrálé a dozrávají během transportu v uzavřených prostorách bez slunce. České sezónní ovoce je na rozdíl třeba od banánů trhané ve stádiu přirozené zralosti. Mnoho českých producentů na farmářských tržištích má biocertifikáty. Ale mnoho producentů má i jiné certifikáty kvality. České zemědělství má několik systémů, jak měřit kvalitu a čistotu zeleniny: není jen biocertifikát a pak nic. Mnoho zemědělců a farmářů drží certifikát HACCP, Global GAP, SISPO a certifikaci Kontrolované zeleniny z integrované produkce. Taková zelenina se může používat jako
výchozí surovina např. pro kojeneckou výživu.

Zdroj: Nejčastějí otázky a mýty okolo farmářských trhů, Farmářské tržiště Praha,